Průkopnicemi světově nejúspěšnějších maminkovských blogů jsou Američanky. Z online deníku vytvořili úspěšný podnikatelský model.
Mnoha z nich blog posloužil jako odrazový můstek k vydání knihy, k vlastní talk show, další vydělávají na reklamě nebo pořádají semináře.
Humor vítězí
Přestože v tvorbě profesionálních blogů za Američankami stále zaostáváme, vlastní pohled na mateřství je stále populárnější iu nás.
Tajemství úspěchu spočívá ve schopnosti dát čtenářkám pocit, že na neprobádané planetě zvané mateřství nejsou samy.
Některé pobaví milé až naivní příspěvky o miminkách, jiné potěší praktické informace, další se zrelaxují při vtipném převyprávění běžných zážitků.
Při čtení blogu tak čtenářky získávají spřízněnou duši, která je ujišťuje, že není žádný přečin být nenalíčená, ušetřená, zoufalá nebo se vedle dítěti věnovat zálibám či práci.
Chce to nápad
„Cílem mé stránky je inspirovat ženy, aby se z maminkovské hibernace probraly. Vzali děti do přírody, uvařili zdravé jídlo nebo jim přečetli pěknou pohádku. Nemusí hned zakládat blog. Mohou dělat cokoli, co rozšíří jejich obzory a naučí se přitom něco nového. Tak obohatí svou rodinu a vztahy v ní,” říká zakladatelka stránky o chytré mamince 32letá Linda Mikesková.
Na tento nápad ji inspirovala mateřská dovolená. Jako projektová manažerka se vedle péče o dvě děti cítila izolovaně.
„Rozhovory na pískovišti mě spíše obtěžovaly. Jen málokdy šlo o smysluplnou konverzaci. Nedívám seriály, nevisím na Facebooku a když děti usnou, zbývá mi čas na vlastní tvorbu,“ říká Linda.
Odvážit se vyplatí
Ženy na mateřské často bojují se ztrátou sebevědomí. Problém třicetileté ‚mamynablogu‘ Lenky Hnidákové to však nebyl.
„Měla jsem štěstí. Blog vznikl ještě před porodem z obavy, abych se potom náhodou nenudila. Pokud mám být upřímná, nevím, jestli bych měla dost odvahy, kdybych ho měla založit jako máma na mateřské.“
Ani vedle úspěšně rozjetého byznysu s vlastní značkou koláčů s blogováním nedokázala přestat. „Nesnáším osobní prohry. Když jsem se do blogu pustila, nechtěla jsem to vzdát,“ přiznává.
S příspěvky nepřestane ani po nástupu na poloviční úvazek v mediální agentuře. Linda si naopak myslí, že začít s blogováním možná není ani tak o odvaze, jako o vůli setrvat.
Zpočátku však narazila na jiný problém. „Příliš jsem prožívala každý negativní komentář. Ale i negativní reklama je reklama. Pochopila jsem, že můj příspěvek někoho vyprovokoval, aby se projevil ao tématu diskutoval. Fakt, že si článek někdo vůbec přečte a věnuje mu pár minut ze svého času, je pro mě velkou odměnou.“
Několik hodin času týdně
Linda říká, že svou stránku stíhá vedle dalších povinností. „Šikovné mamince se věnuji naplno asi hodinu denně. Kromě toho vedle mateřské občas pracuji, starám se o dvě děti, dům a zahradu.“
Časově náročnější byly pro ni zejména začátky. „Při rozběhu si stránka vyžadovala více pozornosti. Od základu jsem ji dělala sama a spoustu věcí jsem si musela nastudovat.“ Po úspěšném zajetí se jí daří zveřejňovat jeden i dva články za týden.
Jisté značce dětské kosmetiky před dvěma lety navrhli, aby si ambasadorku vybrali z řad blogujících maminek. Výběr byl slabý.
Mnohem výhodnější bylo založit nové blogy. „Jelikož jsem byla těsně před odchodem na mateřskou, vyskytla se možnost jít s kůží na trh,“ konstatuje s úsměvem máma dvouleté dcerky.
„Za tu dobu se online svět velmi změnil. V Česku máme na výběr z dvaceti skvělých mám blogerek,“ podotýká s uznáním.
Co chce svým blogem nabídnout, měla jasné od začátku. „Vlastní nezkušenost a osobní zážitky s prvním těhotenstvím. Na pověstné ‚nejkrásnější období v životě ženy‘ jsem se chtěla podívat s nadhledem,“ přiznává bez zábran.
Účinky sebeterapie
„Psaní blogu jako online deníku je většinou únik od rutiny a každodenních povinností. Autorce přináší uvolnění,“ říká terapeutka Monika Jakubeczová. Pro Lindu je blogování koníčkem.
„Focení mě vždy bavilo, psaní je pro mě doslova relaxem.“ Máma blogy jsou často intimní výpovědí o soukromém životě, zkušenostech, zážitcích, pocitech. Může to být minus, ale také výhoda.
„Zpočátku jsem se utěšovala, že o soukromí se přece rozepisovat nemusím. Zjistila jsem však, že čtenáře zajímá právě osobní příběh,“ vzpomíná si na své začátky Lenka.
Brzy si uvědomila, že tak pomáhá i sobě. „V nejtěžších chvílích, kdy jsem si jako matka připadala naprosto neschopně, jsem se z tohoto pocitu vypsala.“
Odměna přišla v podobě reakcí od čtenářů. „Bylo velmi motivující dostat povzbudivé komentáře. Když se mi podařilo napsat motivující článek, měla jsem dvojnásobnou radost.“
„Mamanablogu“ nadšeně prozrazuje svou vizi. Právě tímto směrem chci své příspěvky směřovat. Je skvělé přečíst si, že můj článek někomu pomohl. Stojí to za to.“
